New interview
Rozhovor o December Boys
Na podzim se dočkáme dalšího tvého filmu...
Ano a jsem tím (December Boys) velmi nadšen. Je to tak zřetelně neuvěřitelně odlišné od Harryho Pottera. Je to prostě něco úplně nového. Nedávno jsem viděl nahrubo sestříhaný film, ještě to není dokončené a potřebuje to ještě dopilovat, což se doufám děje (smích) a jsem si jistý, že to bude vynikající... doufám, no. Strašně se těším, až uvidím dokončenou verzi, protože jsem si natáčení vážně užil. Chci, aby se to líbilo nejen mně, ale i celému štábu, který se při natáčení pěkně zapotil, protože bylo svým způsobem velice obtížné natáčet. Víte, chci, aby se to líbilo každému, kdo na tom pracoval. Jsou to vlastně ti tři další kluci, byli prostě nejlepší. Byl jsem jimi úplně nadšen a doufám, že to platí i obráceně. Všichni byli jednoduše úžasní malí herci. Nechci, aby to znělo povýšeně, ale jsou. Myslím tím, jsou to dvanáctiletí a třináctiletí kluci, kteří vypadají na devět... a jsou neuvěřitelně zdatní. Bylo to skutečně dojemné.
Dostává se k tobě hodně scénářů, podle čeho si vybíráš?
Víte, přibližně dostanete... řekněme 50 scénářů a když je mezi nimi jeden dobrý, je to skvělé. Když je mezi nimi jeden, který je skvělý, vyhráli jste... a tak to děláme. Scénář pro December Boys byl absolutně senzační. Přečetl jsem si scénář a zamiloval jsem si ho. A pak... setkat se v Londýně s režisérem, chlapem jménem Rod Hardy, který natočil spoustu věcí pro americkou televizi. Tímto projektem byl posedlý asi už 12 let. Už dlouho se pokoušel ho zrealizovat. Po setkání s ním se mi to jen potvrdilo, protože jsme měli podobnou vizi filmu jako celku a mé postavy Mapse. Od té chvíle jsem na tom vážně chtěl pracovat. Plánovali jsme, že bych v něčem mezi Harry Potterem čtyřkou a pětkou hrál, a December Boys přišli v pravý čas. Bylo to krásně napsané, takže...- jo, to byl ten důvod.
O čem film je?
Vypráví to o čtyřech chlapcích v katolickém sirotčinci v australském vnitrozemí. Je to zasazeno do 60. let minulého století, ale hodně lidí by tipovalo i 50. léta, protože ti chlapci byli tolik oddělení od hlavního světa tím, že žili ve vnitrozemí a ještě navíc v sirotčinci. Oblečení, které nosí, je z 50. let a je všechno obnošené. Takže je to o těchto čtyřech chlapcích v tomto sirotčinci a nějaký dárce dá tomuto sirotčinci nějaké peníze. V tu dobu mají všichni kluci povoleno jít se podívat na pobřeží, protože všichni mají... když jste v sirotčinci, pokud nevědí, kdy jste se narodili, prostě vám měsíc narození určí a tito hoši se všichni narodili v prosinci (December), proto December Boys. V den svých narozenin můžou jít na pobřeží. Nikdy předtím moře neviděli, strávili celý život ve vnitrozemí, takže je to pro ně docela úžasný okamžik, když poznají, jak vypadá moře a jak chutná mořská voda... takový druh senzace. Tolik věcí, co mi bereme jako samozřejmost, je pro ně neuvěřitelných. Zatímco jsou na pláži, všichni mají svůj vlastní příběh, který je na konci filmu změní. Každý se o druhém něco dozví, naučí se něco o své situaci a naučí se něco o světě... naučí se toho o světě dost. To je to, co dělá film tak jedinečný (pro mě). Je to skutečný příběh o dospívání. Podobný byl třeba film Stand By Me. Zatímco December Boys bude klasický film (jako Stand By Me), na který se nezapomene. Myslím, že Stand By Me je podobný film vyprávějící o čtyřech chlapcích, kteří jsou na prahu dospělosti.
Pro zajímavost, čím prochází tvoje postava, jaký je její příběh?
Podstatné je, že když se do sirotčince dostanete někdy v 16 17, víte, že v 18 vás odsud vykopnou a vy se musíte spolehnout sám na sebe. Takže, moje postava, která je starší než ostatní tři kluci, se tohoto okamžiku opravdu obává. Stále mu to leží v hlavě. Pak je tu taky fakt, že ti tři hoši si u sebe vyvinou obdiv k jistému muži, Fearlessovi. To je ten chlap, který žije tam, co oni. Má motorku a je to frajer. A Maps, který na ně vždycky dohlížel, se najednou cítí tak nějak opuštěný. Pak se Maps zblázní do jedné holky, kterou potká a mají spolu vztah. Na jednu stranu je Maps vážně docela naivní. Na druhou stranu je vytrvalý, ale zas právě naivní a prosťáček. S dívkama nemá žádné zkušenosti. Má vztah, na který není připraven. Nakonec za to zaplatí pořádně zaplatí. Je to docela smutné, řekl bych. Mapsův příběh, myslím, je velice silný. Další věc je, že chlapci objeví pár, Fearless a Teresa, který vypadá, že by adoptoval jednoho ze tří mladších chlapců. Vypukne mezi nimi vlastně taková soutěž o to, kdo bude mít náhradní rodinu. Mapsovi je jasné, že on adoptován nebude, protože je už starší, nikdy starší děti neadoptují a to je právě to dilema, kterým si prochází, předpokládám.
Jaké to bylo - první romantická scéna?
Bylo to velmi divné... Naštěstí Teresa Palmer, která hraje mou dívku, už předtím líbací scény a tak natáčela, takže byla v pohodě a říkala "ne ne, není proč se bát". Bylo to docela o nervy. Je to velice divné, ale ve skutečnosti o tom moc nepřemýšlíte. Postupně se z toho stane scéna jako každá druhá. Je to jako... vejdete a políbíte... ale tohle je podivný polibek. Liší se to prostě, není to jako když někomu dáte pusu doopravdy, protože jednoduše... protože se každý dívá a je to docela věda. Stojíte s hlavami asi centimetr od sebe a pak kameraman řekne: "Můžeš dát hlavu trochu doleva." Vážně věda, než vás naštelují do té správné pozice. Rozhodně to není tak vzrušující nebo romantické jako ve skutečném životě, jak byste mohli očekávat. Prostě se do toho musíte dostat a uděláte to... a bylo to nakonec sranda. Já a Teresa jsme vlastně skončili tak nějak hystericky. Prostě jsme se začli smát.
Nejtěžší část role?
Rozdíl mezi Mapsem a Harrym je značný. Jsou to velmi odlišné postavy. Zatímco Harry často nosí své srdce na dlani a je docela otevřený - to není zrovna to nejlepší s ohledem na jeho emoce - Maps je velmi, velmi zdrženlivá postava.
Nerad mluví o svých pocitech, je samostatný. Chce se starat o ostatní tři kluky. Nakonec, jsou to tito tři chlapci, o které se stará a na které se zaměří, dohlíží na ně, vyhlédne si je v sirotčinci a zastaví, aby je kdokoli šikanoval. Pak do jeho života vstoupí tato dívka a on se začne starat o ní. Je velmi složité hrát tu změnu někoho, kdo je velmi uzavřený a který pak náhle najde někoho, komu se chce otevřít. Chce si s ní povídat, chce se o ní starat. Těžká věc přejít z uzavřenosti k otevřenosti.
A práce s ostatními herci...
Hraje zde australský herec, jmenuje se Jack Thompson, který je prostě australská špička. Když komukoli v Austrálii řeknete jeho jméno, hned bude vědět, o kom mluvíte. Hrál ve významných australských filmech a byl přítel Boba Dylena a spousty dalších významných osobností. Měl jsem tu příležitost s ním ve filmu hrát a on byl fakt fantastický, fantastický muž. Jsem zoufalý z toho, že jsem součástí Harryho Pottera, filmu, ke kterému se on nemůže dostat a já s ním tak nemůžu už spolupracovat. Je to skutečné privilegium s ním hrát, protože on je tak úžasný herec. Je to skvělý chlap. Vyprávěl nám úžasné historky z jeho mládí. Za svůj život udělal spoustu významných věcí. Skvělý muž.
Konec natáčení...
Končili jsme asi ve 4 ráno na Štědrý den. Byl to dlouhý, dlouhý den, ale skvělý. Ten den jsme natáčeli asi 12 13 hodin, protože zbývala ještě jedna scéna, kterou jsme nedokončili a která musela být poslední den natočená. Bylo to pěkně hektické. Byl to zrovna den, kdy jsem natáčel onu líbací scénu a celou hlavní dějovou linii s Teresou Palmer coby Lucy. Museli jsme většinu z této linie natočit ten den, takže to dalo docela zabrat, ale zvládli jsme to. Skončili jsme a já pak měl asi 2 týdny volno. Potom jsem se opět vrátil k Harry Potterovi. Bylo to náročné. Nízkorozpočtové filmy versus vysokorozpočtové produkce... Je zde mnohem míň lidí na place... mnohem menší štáb. Je to intenzivnější. V Harry Potterovi když nestíháte o den, není problém, ale ne tak u December Boys. Nemáte více času - máte 6 týdnů na to, abyste to natočili. Zvládli jsme to, ale jen tak tak. Bylo to vážně, vážně těšné, ale pár věcí jsme nestihli. Je to mnohem intenzivnější - musíte být připraveni zvládnout více než jednu věc. V Harry Potterovi natočíte, když máte štěstí, 1 scénu denně, v December Boys jich musíte udělat 5 nebo 6. V Harry Potterovi může scéna zabrat 3 dny, takže se naučíte třeba jen jednu větu. V December Boys se musíte naučit text pro 5 scén, někdy taky mění sled, v jakém je natáčíte (scény), takže opravdu musíte být ve střehu. Odlišná zkušenost taky byla, že během natáčení jsem se staral o ostatní chlapce. Leeovi je 13 a už se o sebe dokáže postarat, ale Chris a James... Myslím, James - měl jsem vážně pro něj slabost... Nejmenší a měl ten největší sklon k nehodám. Nemyslím to tak, že je malý chlapec. Všichni jsou to velice inteligentní děti, vážně bystří. Ty Jamesovi nehody jsou opravdu úsměvné. Během jedné scény si zlomil palec. Já na něj: Jamesi, běžíš po písku... není tu žádný kámen... jak se ti to stalo?" Byl opravdu roztomilý a tak trochu jsem se o něj staral. Bude to hrozné, až se vrátím, abych to publikoval (film), protože vím, že všichni vyrostou, už teď mě přerůstají. Lee možná ne, je docela malého vzrůstu, ale ti dva zbylí budou časem vyšší než já, až se vrátím. Doufám, že ne (směje se). Líbí se mi rychlé natáčení. Shledal jsem, že je víc vzrušující a je to i tak trochu adranalin. To je právě u Harryho Pottera... někdy, když se natáčí hodně scén s digitálními efekty, trvá to déle. Ale tenhle (Fénixův řád) je rychlejší a je fakt dobrý.
Zdroj: danradcliffe.ic.cz/